Jak jsem se dostala až sem
Čeho si užívám dnes?
Úcta, respekt a porozumění k sobě i druhým. Vnitřní naplnění. Zodpovědnost vůči sobě i druhým. Krásné a šťastné vztahy. Smysluplná práce, která zahrnuje pomoc druhým. Vlastní hrdost avšak stále pokora a láska. Dostatek času a péče o sebe i rodinu.
Tak přesně toto mám konečně v životě i já a dále to rozvíjím sama v sobě i ve druhých.
Věnuji se osobnostnímu rozvoji a pomáhám druhým lidem nalézt sama sebe.
Jaká byla moje cesta?
Trvalo mi roky se k tomuto dopracovat a vím, že na sobě i druhých chci stále v tomto ohledu pracovat, protože mi to dává smysl a velice mne to baví.
V roce 2010 jsem podlehla syndromu vyhoření. Nebylo to jen díky přepracování, honění se za cíli, za výsledky, za penězi, za dokazováním si a ujišťováním se, že si zasloužím své místo na slunci. Vyhořela jsem i proto, že můj soukromý život se zhroutil. Během pouhých 18-ti měsíců jsem zažila tolik změn a bolesti, což by vydalo na celý život. Svatba, smrt maminky, nová práce, dvakrát stěhování, rozchod a následný rozvod s manželem, odchod z práce a dlouhodobá nezaměstnanost, vlekoucí se nemoc a hospitalizace v nemocnici, vážné finanční problémy. Vrátila se i traumata z dětství, které se najednou dožadovala mé pozornosti a chtěla být řešena a to nejlépe ihned.
"Jsem hrdý na jizvy v mé duši. Připomínají mi, že mám intenzivní život." Paulo Coelho
Byla jsem ale zacyklena. Měla jsem velké bolesti na duši i na těle, které mne ochromovaly a znemožňovaly mi pracovat na sobě. Z bolesti jsem se však chtěla a potřebovala dostat ven, což mi ale způsobovalo jen další stres. Měla jsem tedy pocit, že se propadám jen hlouběji a hlouběji.
Nesmířila jsem se se svou situací, naštěstí. Uvědomila jsem si, že v životě je čas, kdy musíme být moudří, ale také, že je čas, kdy musíme bojovat. A bojovat za svůj život a duši dává smysl. Bojovala jsem a nevzdala to. Vyžadovalo to však obrovskou odvahu postavit se svým strachům, obavám a minulosti. Zároveň mne stálo obrovské úsilí, čas a energii pracovat na tom, abych žila bez bolesti.
"Minulost je pitomina. Je čas se dívat do budoucnosti a vidět před sebou ten správný cíl." Henry Ford
Jak to pokračovalo?
Začala jsem číst knihy, navštěvovat kurzy, semináře, workshopy. Zkoumat, zkoušet a testovat různé psychosomatické metody léčby duše. Krok po kroku jsem začala vystupovat ze své zacyklenosti v bolesti a zármutku. Studovala jsem jednu metodu léčby za druhou. Některé mne příliš neoslovily a některé jsem si převzala do svého vlastního života a následně do své praxe. Ve svém studiu jsem neustala, stále objevuji zajímavé a obohacující informace.
Začala jsem rozumět sama sobě, druhým a především tomu, proč se mi to vše stalo tehdy a takovým způsobem, kterým se mi to stalo. Dnes již chápu, že, i když to byla nesmírně velká a těžká zkouška, jsem ji potřebovala. Potřebovala jsem vystoupit ze své ulity a nahlédnout na svět, život, sebe i jiné lidi z naprosto odlišné perspektivy. Potřebovala jsem pochopit, kdo jsem, a kterým směrem mám jít. Potřebovala jsem pochopit, kde jsou mé hodnoty, ale i limity. Co je a není v životě důležité. Jak se sebou a druhými pracovat. Potřebovala jsem poznat, co jsou mé dary, které v sobě mám a mohu předávat druhým. A potřebovala jsem pochopit, že je bezpečné nechat minulost být takovou, jaká byla. Poučit se z ní, sledovat ji jako příběh, jako součást mého života, ale již se jí nenechat negativně ovlivňovat.
"Problémy jsou nevyhnutelnou součástí života. Očekávej je a až přijdou, drž hlavu zpříma, podívej se jim přímo do očí a řekni: "Jsem větší než vy, neporazíte mne." A jdi dál."
Jsem vděčná za tuto nesmírně obohacující zkušenost. Jsem si jistá, že spousta lidí má podobný osud a také se jim podařilo se z něj poučit a naplňovat svůj život. Slabé chvíle byly, jsou a vždy budou, záleží však na tom, jak s nimi naložíme, jak se z nich poučíme, co si z nich vezmeme, a jak jim dovolíme, aby nás obohatily. Také bychom se neměli bát našich chyb. I ty jsou důležitým prvkem v našem životě a rozvoji a i za ně bychom měli být vděčni.
Nechtěla jsem však zůstat jen sama u sebe. Skrz sebe jsem začala zkoumat i lidi kolem sebe a cítím, že mne pomoc druhým velice naplňuje.
Prostudovala, vyzkoušela, dozvěděla jsem se mnohé. A všechny informace a metody, se kterými pracuji i ve své praxi, chci sdílet s druhými, aby i oni našli svou cestu, harmonii, spokojenost, měli dostatek času pro sebe i rodinu a našli své štěstí.
"Osud míchá karty, hrajeme však my".
Co jsem se naučila?
Kombinaci dovedností a schopností - sebe koučink i koučink druhých, efektivní práce s časem v pracovním ale i soukromém životě, sebe prezentace, komunikace v pracovním i soukromém životě, řeč těla a další.
Dále techniky, které pomáhají v osobní motivaci, sebereflexi a sebevědomí - motivace sebe i druhých, rozbor charakteristiky osobností, všímavost - mindfulness, prokrastinace, meditace, jak se naučit soustředit se, jak řešit a předcházet konfliktů, jak se nestresovat, co se syndromem vyhoření a jak mu předejít, NLP metody, jejich výhody a použití v běžném životě, čínská filosofie Feng Shui v prostředí a další.
Co dnes dělám?
Jsem koučka JINAK a pomáhám druhým s jejich osobním růstem.
Propojuji systematický koučink s metodami z Neurolingvistického programování, které propojuje naši mysl, tělo a energie, kterou jsou v nás. A zároveň propojuji koučink s energiemi, které nás obklopují pomocí filosofie Feng Shui, neboť Feng Shui se zabývá právě vztahem člověka, jeho životního prostoru v čase a energiemi, které jej obklopují a ovlivňují.
A proč JINAK?
Protože to dělám jinak.
Jednoduché metody
Používám metody, které jsou snadné a ihned k použití v praxi.
Individuální přístup
Každý z nás je jedinečný, individuální. Každý z nás potřebujeme jiný přístup.
Neurolingvistické programování
Učím, jak propojit tělo a mysl pomocí NLP metod.
Autentické prožitky a vnímání
Co si člověk sám prožije, to má na něj větší efekt.
Komplexní řešení životní situace
Ukazuji, jak propojit tělo, mysl, duši a energie, které máme v sobě, a které nás obklopují.
"Už jen žít deset minut denně v souladu se svým snem představuje pokrok." Paulo Coelho